Proč ne, jen je potřeba ujasnit si pojmy a dojmy. Že to nedává moc smysl? Divili by jste se. Různých příhod zažije fotograf spoustu a je jedno, jestli fotí krajiny, nebo běhá po svatbách. Na první pohled je zřejmé, kde je veseleji ...ale někdy zůstává i rozum stát. Znám pár fotografů, kteří kvůli nevděku nebo následným nesmyslným požadavkům svých klientů svatební focení výrazně omezili a věřte, jsou dny, kdy si na tyto kolegy vzpomenu. Vše je ale potřeba brát s nadhledem, pak se dokážete při vyprávění nebo psaní i pousmát.
Že jsou lidé různí, to se ví. A že někteří dokážou pořádně překvapit, o tom by se dalo vyprávět opravdu dlouho. Naštěstí to jsou natolik ojedinělé případy (u mě jeden až dva ročně), že chuť a nadšení do práce neuvadá. Naopak stále vymýšlím, jak něco dělat lépe, což s sebou přináší nejen pravidelné investice do techniky, ale i vzdělávání v oblasti kreativity, zpracování fotografií atd.
A proč jsem na počátku zmiňoval kouzelníka a organizátora? To vyplynulo z nedávných zážitků a právě o ně se s vámi ve svém blogu průběžně dělím.
Být svatebním fotografem obnáší mnoho a většinu z toho jsem získal časem a zkušenostmi, k tomu se hodila špetka talentu a chuti se zlepšovat. Na samotné svatbě jsem pak u všeho důležitého a občas, zejména s ohledem na počasí, vstoupím do programu a doporučím pořízení např. rodinných skupinových fotografií v době, kdy ještě neprší a je podle radaru a předpovědi zřejmé, že se tomu po zbytek dne nevyhneme. Většinou bývá taková rada vyslyšena, ale stalo se mi, že přednost dostaly hned dvě na sebe navazující svatební hry. U obou se “podle pravidel” hodně konzumoval tvrdý alkohol a celé to trvalo asi hodinu. No a zatím co se postupně snižovala schopnost komunikace svatebčanů zapojených do zábavy, počasí dostálo svých slibů a viditelně už nemělo v plánu se v ten den umoudřit. A tak si zkuste představit situaci, kdy se jako fotograf snažíte pořizovat skupinové fotografie v sále, kde je asi 80 hostů. Svolávat je se snaží nevěsta, která ve zmíněných hrách často “prohrávala”. Ječí na všechny strany a je jasné, že z takových fotek nic hezkého nevznikne. Do toho občas zaslechnete hlášky jako “ten fotograf má zlaté nervy”, “já bych se na to vykašlal” apod. Ale to právě nemůžu, zbývá si jen myslet svoje. No a když jsem pak po smluvené době odevzdával hotové fotografie, bylo mi vytknuto, proč jsem ten den neorganizoval, abychom se fotili ještě před deštěm. Nejen že to nebyla pravda, ale právě svědci a novomanželé i přes mé rady upřednostnili zmíněný druh zábavy, který zcela zásadně ovlivnil způsob domlouvání se svatebčany a tím i kvalitu skupinových fotografií, které byly pořizovány ve velmi špatné atmosféře.
Co z toho vyplývá? Nespoléhejte na to, že se fotograf zhostí role organizátora Vašeho svatebního dne. Od toho jsou obvykle svědci, popř. najatí koordinátoři. Dbejte ale jeho občasných rad, on moc dobře ví, proč Vám je přednáší.
A kouzelník? To je zase jiná kapitola, která stojí za zmínku jakožto (méně) veselá příhoda.
Když si pozýváte zkušeného svatebního fotografa, očekáváte od něj, že Vám vykouzlí ty nejkrásnější záběry. Díky předsvatebním schůzkám, na kterých svým klientům hodně radím nejen ohledně fotografování, se na mnohém předem dohodneme a vše jde pak o poznání lépe a organizovaně. Problém může ale nastat ve chvíli, když z reakce na dodané fotografie zjistím, že požadavky nevěsty jsou extrémně přehnané a zcela mimo realitu.
Je samozřejmostí, že všechny záběry projdou úpravou, barevnou korekcí apod. a že párové (a některé další) fotografie novomanželů budou viditelně více upravené a vyretušované. Tento postup zpracování je zcela standardní, technicky totiž není možné aplikovat způsob úpravy hlavních párových fotografií na ostatní reportážní fotografie. Důvodů je několik, uvedu jeden z nich.
Např. při fotografování obřadu v kostele, kde je většinou málo světla a zdejší světelné zdroje míří odevšad a všechny zároveň špatně pro pořízení hezkého portrétu novomanželů, nemáte šanci udělat dobře nasvícenou fotografii jako na denním světle, nebo s pomocí zábleskového světla. Musím říct, že v kostelech fotím moc rád, se světelnými podmínkami si vždy v rámci možností poradím a hlavně vznikne mnohem více záběrů než během krátkých obřadů v obřadních síních. O to více mě pak překvapil konkrétní požadavek na úpravu některých fotografií pořízených při obřadu v kostele, který doslova zněl “vyhladit jako z alabastru”. Bez omáčky, prosby, popisu, jen takhle stroze s připsanými čísly fotek. Přiznám se, že mě to natolik zaskočilo, až jsem začal googlit a ujistil se, co tohle opakovaně použité slovo znamená. A abych prý věděl, jak taková úprava vypadá, byla mi zaslána na ukázku doslova přehlazená fotografie od jiného fotografa, která byla navíc pořízená venku za dobrého denního světla. A to samozřejmě z výše uvedených důvodů nejde srovnávat. Řešila se každá vráska, "fleky" na obličeji způsobené kvalitním výraznějším líčením a dopisování nebralo konce. Korunu tomu nasadil následný požadavek, abych fotografie pořízené v sále, kde se konala hostina a který byl dřevěný a velmi tmavý, upravil tak, aby to nevypadalo jako focené v nějaké restauraci. Toto jsem před odpovědí konzultoval s několika zkušenými a uznávanými kolegy, abych se ujistil, zda podobné "prosby" na úpravu fotografií chodí i jim a jak je řeší, nebo je to naopak velmi nestandardní případ. Bylo mi nezávisle na sobě odpovězeno shodně - takové požadavky na úpravu fotografií nechodí, záběry vždy odpovídají prostředí a pokud je navíc takto tmavé, příliš se v něm vymyslet nedá. Výběr místa pro hostinu totiž zásadním způsobem ovlivňuje jak počet pořízených fotografií, tak i způsob a možnost jejich úpravy a jestliže je prostor tmavý, zázraky opravdu nečekejte.
Nepovažujte tedy fotografa za kouzelníka, může jím do jisté míry být, ale pouze v rámci reality, ve které se nachází :-)
+420 603 293 676
info@okmzik.cz
Jmenuji se Rostislav Mžik a tyto stránky jsou určeny těm, kteří hledají svatebního nebo rodinného fotografa. Pocházím z Karviné a působím zejména na Moravě, po domluvě v celé ČR i v zahraničí.